Režisér, scenárista a filmový pedagog Antonín Kachlík se narodil v roce 1923 v Kladně. Už během studia na gymnasiu coby levicový intelektuál vstoupil do KSČ. Po maturitě byl za druhé světové války totálně nasazen v nacistickém Německu, ale v roce 1943 se mu podařilo utéct, skrýval se a pracoval pro odboj. Po válce krátce pracoval na ministerstvu informací, zároveň v letech 1945–1946 studoval na Vysoké škole politologické, odkud v šestačtyřicátém přešel na nově založenou FAMU. Vystudoval obor režie a v letech 1950 – 1956 působil jako režisér a dramaturg v Divadle pracujících v Gottwaldově (Zlíně). V šestapadesátém přešel do Prahy na Barrandov k Československému státnímu filmu, kde zpočátku pracoval jako asistent režie a pomocný režisér. V letech 1960–1987 byl již zaměstnán jako samostatný režisér, přičemž v období 1972–1992 vyučoval na FAMU.
Kachlík režijně debutoval v roce 1961 dramatem Červnové dny, příběhem hornického učně a venkovské dívky. Vcelku známa je vojenská komedie Bylo nás deset (1963) o tom, jak si nováčci – aby se nezbláznili – během základní vojenské služby založí hudebně divadelní soubor. Poté přišlo psychologické drama Třiatřicet stříbrných křepelek (1964) s Alenou Vránovou, která v hlavní roli zaměstnané matky dvou dětí, jíž krachuje manželství, v jednom dni bilancuje svůj život – za film dostal režisér stranickou důtku za šíření deziluze. Na konci šedesátých let vznikl Kachlíkův jednoznačně nejlepší film, smutná komedie Já, truchlivý bůh (1969) na námět povídky Milana Kundery.
V normalizovaných sedmdesátkách Kachlík – až na výjimky – pracoval přesně v tom ideovém duchu, jaký se od komunistického režiséra očekával. Době poplatné ódy na Gottwalda (sice točit nechtěl, ale nakonec natočil), bolševické odpovědi na „všechny dobré rodáky“ o „pravdivém ztvárnění“ kolektivizace, či řešení problémů v socialistické výrobě – tyto snímky navzdory neobyčejné statečnosti divákově prakticky nelze dokoukat do konce.
Vzhledem ke své angažovanosti a členství v KSČ byl Kachlík spolustraníky náležitě oceňován. Získal vyznamenání Za vynikající práci, Řád práce, byl laureátem státní ceny Klementa Gottwalda, v roce 1976 byl jmenován zasloužilým umělcem. Byl také předsedou Svazu bojovníků za svobodu a členem Svazu totálně nasazených.
S manželkou Květoslavou, rozenou Houdlovou, má jednu dceru.
